Pít nebo ŽÍT?

21.07.2020

Chcete pít...nebo ŽÍT?

Když jsem byla malá, navštívili jsme s rodiči v Bratislavě - Petržalce zrcadlové bludiště. Viděla jsem ho poprvé, chodila jsem sem a tam a neustále zkoumala, jak se při sebemenším mém pohybu celkový obraz dramaticky proměňuje. Jak záleží na tom, jak daleko od zrcadla stojím. Buď jsem měla velkou hlavu a krátké nožičky jako trpaslík nebo obráceně hlavička jak z prdu kulička a nohy jako chůdy. Nebo mne zaujal obraz, kdy jsem z rovné postavy měla tělo zahnuté jak turecká šavle nebo má tvář vypadala jako po "slehnutí" trojklanného nervu. Rodiče mne tam odsud nemohli dlouho dostat. Pořád jsem chodila z místa na místo a pozorovala změny těch obrazů (odrazů) při sebemenším pohybu. V podstatě jsem byla ale hodně vyděšená a nemohla jsem se zbavit dojmu, že možná..podobně může někdo vidět svět za určitých podmínek i mimo tuto budovu..

Proč začínám právě tímhle?

V posledních pár dnech mi něco došlo. A došlo mi to po dlouhém, v podstatě letitém, pozorování lidí, kteří ve větší míře konzumují alkohol. Nebudu teď mluvit o dalších drogách, protože každá z nich "dělá" trochu něco jiného. Všechny mění osobnost. Ale dnes se zaměřím na tu nejdostupnější, všude nepropagovanější a nejvyhledávanější drogu: alkohol. Ne, nemám teď na mysli takové ty obrázky k pobavení, které různě kolují po internetu, na kterých se srovnávají třeba jógové pozice a "polohy" opilců odpadlých po tahu. Mám na mysli pochopení, jak se s přibývající hladinou alkoholu mění realita jedince v jakýsi pokřivený obraz (jako v tom bludišti) a člověk, který nám je v jednu chvíli docela příjemný se jako mávnutím proutku stává někým docela jiným. Jak jeden jediný další neodepřený panák nebo jediné další pivo udělají z napitého člověka nalitého. Jak se z doktora Jekylla stane pan Hide..

Jak třeba muž, který zpočátku poutavě vypráví, jak zcestoval půl světa se změní v někoho, kdo má za cíl ženu "pozvat" k sobě domů za jediným účelem. Jak se z muže, který se chlubí tím, jak je pracovitý, protože postavil všem dětem dům, stane uplakánek, který zůstal ve svém domě sám, protože mu utekla žena. Jak se z ženy, která má ve výchově svá vnoučata, protože syn je flákač, stane vulgární hudrmanice, která když po pár pivech spustí, vnoučata, která pozvala do hospody na džusíka, brečí a klepou se strachy, protože místo jejich babičky tu sedí jakési monstrum, které neznají a nemají rády. Nebo jak žena, která přijede na tremp za účelem se pobavit se stejně smýšlejícími lidmi, po pár (mnoha) pivech a panácích nakonec zalehne natěsno k muži, který na stejné setkání přijel se svou manželkou... Zkrátka..

Tak jasně, řeknete mi teď, tak to prostě je...alkohol je tu s člověkem od nepaměti, my Češi se pravidelně umisťujeme na předních místech konzumentů piva ve světě. Reklam v televizi na jakýkoli alkohol je za jeden večer dost a dost, supermarkety nelákají tolik lidi na akce na cokoli jiného, než na alkohol. V létě něco na zchlazení, v zimě na zahřátí, pro zábavu VŽDY...ale kdo si uvědomuje, jak podprahově média ovlivňují spotřebitele, je upřímně zděšen, co se tu potravinářská lobby ve spolupráci s MSM snaží páchat. Prostou a jednoduchou (prostoduchou) ZMĚNU VAŠÍ OSOBNOSTI! Zpočátku Jen dočasnou, než se z párty vyspíte. Ale plíživě, časem, změnu trvalou. Když byly hospody zavřené v důsledku C19, dost, do té doby, pravidelných návštěvníků, bylo jak bez ruky. Páni, nemohli do hospody! To bylo něco! Něco, s čím nikdy nepočítali. Něco, co jim udělalo tzv. "čáru přes rozpočet" (já si spíš myslím, že jim to rozpočet tedy spíš rozhodně spravilo), ale jim prostě bylo odepřeno, aby si pravidelně mazali emoční zápisy stěžejních životních událostí, které prostě nezvládli. A doma s nimi často nebylo k vydržení. A je jedno, jak tomu říkají oni sami: posedím s kámošema, pokecáme, dáme jedno dvě pivka a jdeme... Oni komentují, co BUDOU DĚLAT, ne ale co TO S NIMI UDĚLÁ. Takovým je to totiž jedno.

Už od dětství mám, bohužel, smutnou možnost tohle pozorovat. Jak se z mladého člověka, který si "dá" na chuť, na žízeň, na vztek nebo na smutek..(každý důvod dobrý), stane stárnoucí rádoby v pohodě člověk, kterému s každým vypitým pivem padá maska toho pohodáře víc a víc a který tahá staré "špinavé prádlo" (situace a prožitky, které on sám nezvládl) se snahou ho vyžehlit (ale skutečně nevyprat - vyřešit, odpustit, odestát a jít dál). Skvělý člověk, sečtělý, pracovitý...a na druhé straně (po "tom") urýpaná blábolící troska, která vidí všude viníky toho, jak/že se mu nedaří v životě nic, o co by stál a od každého potřebuje ujištění, že právě jemu bylo celou dobu ubližováno. A pozor...vy, kteří mi chcete namítnout, že každý nemá takovou "opici", než začnete soudit, teď jenom chvíli přemýšlejte a vzpomínejte: Jak je to třeba na diskotékách nebo zábavách. Všichni se tam přišli pobavit, že? Jenže jak se blížila půlnoc, všeobecná hladina energie začala klesat nebo se měnit. Když to přirovnáme k barvám...tak v devět večer zlatorůžová, v jedenáct žlutooranžová...kolem půlnoci už rudohnědá (už víte, kam tím mířím? Padáme dolů, vážení..) a kolem druhé, třetí ranní...už jen černošedá, hustá energie, která se snaží obklopit každého, kdo měl ještě odvahu tu zůstat. Touha se setkávat s lidmi a bavit se je extrovertnímu člověku přirozená, proti tomu nic, sama jsem taková. Jenže jakmile se ve společnosti dramaticky změní energie v důsledku všeobecné stoupající hladiny alkoholu, už nevidíte všeobecné veselí a touhu se jen bavit. Už vidíte snahu něco řešit. V jednom koutu se hádá mladá dvojice, protože barman se na dívku usmál víc, než se jejímu partnerovi líbilo, na wc pláče dívka, které chlapce odloudila ta s kratší sukní, v dalším koutě se dohadují dvě kolegyně, protože jedna dostala větší prémie...a po půlnoci všechny konflikty gradují. Lidi už se všeobecně nebaví, ale řeší si své nespolknuté nebo nevyřešené záležitosti. Venku se za jedním stromem odehrává divoký sex, za druhým se dva kluci perou, za třetím někdo bojuje s nevolností...

Z poslechu jednoho podcastu jsem se tedy dověděla to, že alkohol maže emoční zápisy člověka (odkaz níže), proto lidé vlastně pijí, aby se jim ulevilo od bolestí, jednoduše řečeno. Alkohol ale působí na mnohem hlubších úrovních, tedy ne jen tělesné (vysoký tlak, překyselení organismu, trvalé tkáňové změny ve střevech - naší imunitě nebo na játrech, často i neschopnost v intimní oblasti, apod. https://www.medicabaze.cz/?sec=term_detail&termId=267&tname=Poruchy+vyvolan%C3%A9+po%C5%BE%C3%ADv%C3%A1n%C3%ADm+alkoholu)

mentální (dočasná nebo trvalá změna osobnosti a s tím spojené další věci jako třeba rozpad vztahu, vyhazov z práce apod. https://www.klinikazdravi.cz/Abeceda-zdravi/Alkoholove-psychozy-projevy-a-lecba-310351 ) ale i duševní (alkoholová psychóza, alkoholový amnestický syndrom - tzv. "okno", https://www.upsychiatra.cz/psychoticke-poruchy-zpusobene-alkoholem/).

Nechci tu říkat, že všemu je na vině alkohol. Vinu v tomto případě hledejme ve slabosti nebo neochotě dostat tohoto neviditelného nepřítele pod kontrolu a věci v životě si vyřešit docela jinak. Ale je to jednoduše dostupný nástroj, jak si své zápisy na emoční úrovni na chvíli docela efektivně "smazat", jak nevidět, co mě štve, co se snažím hodit za hlavu a ono to ne a ne zmizet. Vědomí že stejně ráno tu bude problém zas a spolu s vypitým "rybníkem" stejně nezmizí... Ale no co...hospoda je dnes otevřená zase na každém rohu, tak to půjdu spláchnout, aby mi ta hlava dala zas na noc pokoj. Člověk se dostane do začarovaného kruhu, ze kterého utéct...je těžké. Nepomůžou prosby partnera, nepomůže vysvětlování, nepomůžou zoufalé pohledy dětí nebo dobrých přátel...POKUD se člověk neprobudí sám. Nevyhledá jakoukoli pomoc, když přijde na to, že to sám nezvládne. A nejde už jednou provždy jinou cestou. Buď s tím skoncovat nadobro, nebo, a to je mnohem těžší, dostat alkohol pod kontrolu. Prostě být jeho pánem a nenechat se jím ovládat, kdy a kolik.

Na duchovní úrovni se dá říci, že životní události - lekce, které člověk nezvládá, hází je za hlavu a maže si jejich emoční zápis (tu bolest z prožitku) alkoholem, se zapíší do jakési jeho "knihy hříchů" a jedinec je dostane znovu a znovu. Tak dlouho, dokud se neprobudí, nepochopí a nezačne je řešit jinak, čímž se snad dostane z toho bludného kruhu. (teď jsem to hodně zjednodušila) Jak dlouho to trvá...to je na každém.

https://anatomiezivota.eu/podcast/221/o-vztazich-iii-30/

Jak je vidět, máme tu co dělat s nepřítelem velmi dobře vyzbrojeným, neúnavným a nevzdávajícím se tak snadno. On usiluje o váš vztah, váš život, vaši duši, a vy se mu snadno vzdáváte. Už to vidíte?

Systém, ve kterém žijeme, vlastně ani nechce, abychom se probudili a byli pány svých životů. Chce, abychom, jako loutky, prožili svůj život v otroctví, a to jakémkoli, abychom neviděli realitu takovou, jaká opravdu je. Abychom nevnímali svým srdcem, abychom neměli dobré vztahy, práci, která nás baví... Účel světí prostředky. Proto tolik reklam na vaši "žízeň". Proto tolik billboardů s láhví něčeho "dobrého" na pohodu. Na vztek, na smutek...na všechno máme "pomoc"...Kdo si zvolí jakou cestu, je JEN NA NĚM, to je pravda...ale měl by pořád mít na srdci, že jeho cesta není JEN O NĚM. Je i o lidech, které potká. A jak ti ho jako změněnou osobnost alkoholem vnímají. Jestli ho v tom podporují (vrána k vráně.. znáte to pořekadlo) anebo od něj časem utíkají. A ti, kteří většinou pak už utíkají, ti mu mohli právě nejvíc pomoci probudit se a uvidět život pestřejší, příjemnější, krásnější. Nevidět jen sebe a své problémy, tu každodenní nasazenou veš v kožichu, tu každodenní černou prázdnotu. To tihle lidé jsou to správné zrcadlo. Rovné a vyleštěné tak, abyste sebe a vše kolem vás viděli v tom pravém světle. Jen shodit ty brýle falešné reality...

Tak co? Chcete pořád pokoušet ještě dalšího, třetího, čtvrtého... panáka nebo pivo?